Pěčínská návrší jsou většinou velmi mírná, nezalesněná, pokrytá pastvinami a poli. Špičatějším kopcem je pouze Homole (653 m n. m.) a proti ní k jihu pláň s trigonometrickým bodem (544 m.), která se směrem ke vsi a k potoku příkře svažuje. Její části, rovině nad slatinskými Borky, se říká Rajčůra (z něm. Reitschule). Zde konávala rakouská jízda při střežení hranic r. 1866 cvičení a po celé Pláni byla umístěna děla rakouského vojenského sboru. Lesy se nalézají převážně na svazích podél potoků, u řeky Zdobnice a Říčky, převládá v nich většinou smrk.

Nedaleko silnice k Rokytnici se nalézá lom, který byl zakoupen okresní správou již v r. 1878. a kde byla před několika lety ukončena těžba kamene na štěrk.

Středem obce od východu k západu teče potok, zvaný též červený, jehož svahy ve střední a dolní části vesnice se vyznačují značnou příkrostí i romantikou. Pěčínský potok vzniká z několika praménků u č. 68., zesiluje se četnými potůčky a bystřinami a v dolní části obce se již podobá větší říčce. Jeho soutok s řekou Zdobnicí pod Panskou strání je nejnižším místem v Pěčíně (asi 410 m n. m.). Meandr potoka je vyplněn společenstvím vrbových a místy i smrkových olšin a zachovala se v něm i zajímavá květena - bledule jarní, růže převislá, kuklík potoční, svízel bahenní, vrba rozmarýnolistá či např. čertkus luční. Ve vlhkomilných lokalitách Pěčína se zachovaly též některé ohrožené druhy, jako úpolín evropský či prvosenka vyšší.

Výšina poblíž Suché, kde se říká v Polsku, je prameništěm dalšího potoka. Vzniká u č. 171. "na rybníku", v bažinaté louce, kde dříve býval větší rybník. Odtud spěje do úžlabiny mezi lesem a silnící, protéká Kameničnou a vlévá se v Helvíkovicích do Divoké Orlice. Naše potoky vyvěrají z bažinatých luk a mají tok poměrně krátký a prudký. Zvláště u řeky Zdobnice a Říčky se ženou po příkrých svazích těsnými úžlabinami do údolí, která pak za jarního tání nebo za letních bouří nezřídka zaplavují hlínou, štěrkem i kamením. Za starších dob byla na katastru pěčínském i hojnost rybníků, ty však byly během času vypuštěny a proměněny na louky. Stopy po nich (hráze) jsou dosud zachovány na př. v Polsku, u želez. zastávky, na louce u Hamernice, u Rokytnice, v horní části obce aj.

U silnice mezi Rokytnicí a Pěčínem nalezneme rašelinnou louku s poměrně častým výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin: vrba rozmarýnolistá, ostřice blešní a Davallova, vachta trojlistá, prstnatec májový a další. Pozor, můžete si prohlédnout, ale netrhat, aby i naši potomci se měli na co dívat.

Významná část pěčínské přírody spadá do CHKO Orlické hory, kde ještě přežívají některé druhy chráněných rostlin a živočichů. Z ryb, obojživelníků a plazů jmenujme alespoň některé - čolek velký, horský i obecný, mlok skvrnitý, střevle potoční, vranka obecná, zmije obecná, ještěrka živorodá. Hnízdí u nás např. čáp černý, krahujec obecný, žluna zelená, skorec vodní či jestřáb lesní. Ze vzácnějších druhů savců se vyskytují rejsek vodní a černý, netopýr velký a ušatý, plch velký atd.

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) dosahuje délky 15-20 cm a má napádné, černožluté zbarvení. Přes den se ukrývá pod kameny a dřevem, v noci vylézá za potravou.	Čáp černý (Ciconia nigra) je vzrůstem menší, než čáp bílý. Obývá lesy nejrůznějšího typu s potůčky a živí se převážně rybami.	Vranka obecná

Podrobný přehled o místní flóře a fauně podá zájemcům též "Generel místních územních systémů ekologické stability", uložený na obecním úřadě.